O webu Zuzule mámou

Foto: Jakub Hemala

Myšlenka založit web o dětech a životě na venkově začala v mé hlavě uzrávat již v době, kdy jsme s manželem čekali první dceru. Člověk začal neuvěřitelnou rychlostí nasávat a vstřebávat spoustu informací (někdy dosti protichůdných) a postupně si vybíral, co by mohlo sedět zrovna jemu. Některé kamarádky v mém okolí již děti měly, a tak jsem měla jakous takous představu, jak bych to dělat chtěla a jak ne. Již brzy po porodu jsem ale začala více a více používat větu „Člověk míní, děti mění“.

Že bych chtěla přirozený porod, o tom jsem byla přesvědčená již od začátku těhotenství. Látkování byla také jasná volba. Dalšími tématy, kterými jsem se s mimčem v bříšku začala zabývat, bylo kojení a nošení v šátku nebo nosítku. Postupně se mi otevíral svět, o kterém jsem do té doby měla jen velmi nejasnou představu – i když jsem si myslela, že jsem docela připravená.

Červen 2017 (Foto: Jakub Hemala)

Dostala se mi do rukou kniha Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldort (mami, díky!). Ta mi otevřela oči asi nejvíce. Ano, takhle to chci! Začala jsem shánět další literaturu. Koncept kontinua, Kontaktní rodičovství, ale i Něžná náruč rodičů. Hltala jsem to skoro jedním dechem. Aha, takže postýlka s oddělanou bočnicí přiražená k naší. A žádná ohrádka? No, uvidíme, na půdě ji od kamarádky máme, ale je dost velká, možná se nám sem nevejde… 🙂

Spolu se začleněním do několika skupin na Facebooku se k člověku začala hrnout další spousta zkušeností a informací. Já hledala hlavně další literaturu, články na internetu i videa, například Krátké filmy UNIPA (Unie porodních asistentek) či „Jak nerodí muži“ (na Youtube). Zajímat mě začalo také očkování, nemoci, zdravé (ne)obouvání a výživa dětí. Hlouběji jsem zkoumala různé výchovné směry a přemýšlela, co by mohlo sedět zrovna nám. A protože témat i mých uložených záložek v prohlížeči neustále přibývalo, myšlenka na určité utřídění vlastních myšlenek i poznatků současně s určitým uchováním vzpomínek se zarývala hlouběji a hlouběji… Teď už vím, že musela dozrát až s narozením druhé dcery, které je v současné době půl roku. Témat neubývá, ba právě naopak, přidalo se ještě sourozenecké soužití.

Když se tedy Zuzule stala mámou, zapracovala na sobě víc, než za celý život. A snaží se pracovat stále. Třeba přijmout názory druhých, aniž by si je brala osobně. Nebo umět jednat s autoritami. Z poslušné a hodné holky se prostě stává máma připravená bojovat za svou rodinu – včetně sebe. Máma, která hledá odpovědi na různých místech a nespokojí se s tím, že se to tak přeci dělalo a dělá a „že žijeme“. Současně ale máma s respektem k druhým, hledající zlatou střední cestu bez extrémů.

S čtrnáctiměsíční Adélkou (Foto: Jakub Hemala)

Mrzí mě totiž, že zrovna mezi maminkami je tolik nevraživosti, tolik nevyžádaných rad a ohledně „moderních trendů“ i tolik extrémů. Nikdy nebudu tvrdit, že mé způsoby a můj přístup k dětem je jediný správný – vždyť i já se pořád učím a vyvíjím. Snažím se vzít od každého něco a naučit se používat i vlastní rozum a cit.

Chtěla bych se tedy postupně podělit o to, co jsem za dobu mateřství stihla načerpat, co se nám doma osvědčilo a co naopak ne. Chybět nebudou aktuální poznatky, to, jakým směrem se aktuálně ubíráme, veselé příhody, zážitky či výlety. Vše s absolutním respektem k tomu, že co funguje nám, to nemusí fungovat jinde.

Abych se tedy na závěr alespoň trošku představila 🙂 Jmenuju se Zuzka a životem mě provází přezdívka Zuzule, proto název webu Zuzule mámou (zkráceně zuzumama.cz). Je mi 32 a s manželem jsme spolu již krásných 16 let (z toho čtyři roky svoji i úředně). V roce 2016 se nám narodila první dcera Adélka (duben), v roce 2018 druhá dcera Šárka (únor). A tak nějak cítím, že minimálně jednoho malého človíčka u nás v rodině ještě uvítáme… A klidně třetí holku! 🙂

Jsem šéfredaktorkou časopisu Koně & hříbata a živím se také fotografováním zvířat, což je aktuálně hodně omezené, ale snažíme se i s dětmi fungovat tak, aby to šlo – a zapojit je i do našeho pracovního světa, když o to stojí. Bydlíme v malém domečku na vesnici a mým velkým koníčkem je zahrádka v souladu s přírodou. I v tomto směru se snažím neustále vzdělávat.

Na webu budu pracovat především po večerech, proto nemůžu slíbit, jak rychle se mi podaří se různými tématy prokousat. Budu se snažit, aby jejich zpracování nebylo jen uchováním vlastních vzpomínek, ale aby dalo něco i vám, kteří třeba budete tyto řádky číst. Uvidíme, co přinese budoucnost, sama jsem zvědavá, kam se (i s tímto webem), posunu. Přeji vám všem mnoho radosti a životní pohody!

Foto: Jakub Hemala, www.fotohemala.cz
Publikováno v Info

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *