Vyškovský zoo park a dinosauři

Během svého druhého těhotenství jsem se snažila dopřát prvorozené Adélce dostatek výletů, podnětů a akcí, protože mi bylo jasné, že po narození sestřičky bude s výlety na chvilku „utrum“. A tak se tak stalo, že jsme přesně před rokem, 28. 10. 2017, čtyři měsíce před narozením Šárky, vyrazili do zoo parku Vyškov. Aďa v té době dost prožívala i dinosaury, a tak bylo jasné, že se vypravíme i do Dinoparku. Termín byl domluven i s kamarády, mělo být ještě příjemně teplo, což nakonec tak úplně nevyšlo…

Po příjezdu na téměř prázdné parkoviště nás při výstupu z auta nepříjemně ofouklo. Začalo dokonce i kapat. A safra, na tohle jsem nebyla připravená! Dokonce jsem Adélce zapomněla vzít i čepici!

Zpětně už nevím, kolik bylo stupňů, ale byla jsem ráda, že jsem v batohu vylovila bundu z Lidlu, kterou jsem ani původně neplánovala použít (jen kdyby fakt pršelo), na Aďu navrstvila několik mikin a dala jí kapuci. Když na to teď vzpomínám, tak se musím pousmát, že jsem vážně někam jela takto nevybavená 🙂

Nu, stalo se a domů daleko, tak jsem jen doufala, že to zvládneme ve zdraví. V parku se vítr trochu utišil a přestalo pršet, tak aspoň tak, uf!

Vyškovský zoo park mám ráda, dřív jsem tady často fotila koně. Pár let jsem tu nebyla, a tak jsem byla zvědavá, jaké to tady teď je. Adélku i kamarádčinu dceru zaujaly otevírací okýnka s ukázkou využití jednotlivých druhů zvířat (hlavně vajíčka, chi).

Je tu také možnost si zvířátka pohladit. Adélku ku mému překvapení velice zaujali roztodivní kohouti, u kterých bylo úplně jedno, jak vypadají – hlavně, aby kokrhali! Já se nejvíc těšila na nový pavilon Austrálie, kde měla navolno poletovat kupa andulek a poskakovat klokani.

Klokani byli (možná i vlivem zimy) zalezlí, ale andulky jsme si užili.

Tohle je fakt pěkně udělané – papoušci jsou opravdu všude kolem, různě poletují, pokřikují… Vzpomněla jsem si tam na svého zeleného anduláka Pepíčka, který se dožil 12 let.

Mají tu taky moc pěkná hřiště – různé prolézací a houpací prvky jsou v celém parku včetně dvou hřišť.

Osobně mě překvapily opičky, o těch jsem nevěděla. Byl to také jeden z nových pavilonů. Ty bavily mě i děti.

Chvíli jsme se ohřáli uvnitř v centru environmentální výchovy „Hanácký statek“, abychom mohli projít ještě pár zbývajících expozic. Zoo park není nijak velký, řekla bych, že pro 1,5letou to stačilo bohatě, stejně jako pro 2,5letou dceru kamarádů.

I podzimní zoo má své kouzlo… jen to chce příště vychytat alespoň babí léto, to by bylo podstatně příjemnější a strávili bychom v parku určitě více času. Nebo možná bude příště stačit vychytat oblečení 🙂 Vůbec si třeba nevybavuju, že bychom prošli expozici sibiřských a bengálských koček.

Cestou do restaurace jsme se ještě stavili u oblíbených kačenek – přímo na místě je možné si koupit kuličky a užít si tak i krmení něčím, co nemůže ublížit. Neviděla jsem snad nikoho, že by vytahoval pečivo z batohu, což je skvělé.

Při koukání na kačenky začali v přilehlém výběhu pobíhat velbloudi, takže ještě super podívaná na závěr, než se po jídle v restauraci odebereme vláčkem do Dinoparku.

Restaurace bohužel zklamala na celé čáře. A co jsem si posléze zjišťovala, nebyla to jen naše zkušenost – situace je stejná již mnoho let. Na jídlo se dlouho čeká (ale opravdu šíleně dlouho – už jsme se začínali bát, že nestihneme ani poslední vláček do Dinoparku!), porce jsou malé, obsluha protivná… Ne, sem už tedy opravdu nepůjdeme. Tohle čekání nezachránil ani pěkný dětský koutek s hračkami.

Nakonec jsme se ale dočkali a do Dinoparku vyrazili. Ještě teď mnou projede zima, když si na tu jízdu vzpomenu! My blázni jsme si sedli dopředu! 🙂

Že by mohlo začít pršet, to mě napadlo, až když se vlak rozjel. A ouha, ono vážně pršet začalo! A v té přední části přímo nám do obličejů, doplněno ještě větrem, opravdu se divím, že jsme to neodstonali. Teda alespoň my dospělí, Aďa se přitulila, hlavu i ruce si schovala nad můj těhotenský pupek a jízda vláčkem se jí moc líbila.

Mezi dinosaury si to Aďa užila, i když už byla opravdu hodně unavená. Mám pocit, že snad po cestě vláčkem i na chvíli usnula.

Nesla se potom už jen na zádech u táty. Pršet naštěstí brzy zase přestalo, a tak jsme si mohli užít podzimně laděný lesík i dinosaury.

Jediná nevýhoda podzimu byla, že většina stánků byla zavřená, ale my se stejně nechtěli už nikde zdržovat, to nám stačilo na hřišti.

Už byla fakt zima, začalo se smrákat a unáva 1,5leté bez odpoledního spánku se začala projevovat víc a víc. A tak jsme ani Dinopark neprošli celý.

 

I tak to byl moc pěkný výlet. Na cestu zpátky už jsme si – poučeni – zalezli do střední části vagónku; a bylo to podstatně lepší.

Nasedat! Tak třeba se nám povede výlet na jaře či v létě 2019 zopakovat – tentokrát už s Šárkou mimo bříško. A za teplejšího počasí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *