Naše království

Už jako malá holka jsem snila o domečku se zahrádkou, pejskem a třeba i dalšími zvířátky. A v dospělosti mě má touha neopustila. Jaké štěstí, že i manžel (tehdy přítel) byl mému snu nakloněn – i když jemu by tenkrát stačil pozemek o dost menší.

Já chtěla – na dnešní poměry – pozemek dost velký, alespoň 1500 m2. Manžel naštěstí nebyl proti. Hledat jsme začali už v roce 2008, tedy po šesti letech vztahu a čtyřech letech společného bydení v malém bytě v Brně. Kolik my toho při hledání projezdili! Hledali jsme mezi domy i mezi pozemky, chtěli jsme něco, co bude relativně blízko Brna, časem to rozšířili i na Vyškovsko a Bučovicko. Na Vysočinu jsem moc nechtěla, miluju totiž rajčata pěstovaná venku, tak jsem se bála, že by to tam moc nešlo.

Tři roky urputného hledání se nakonec vyplatily. Za tu dobu jsme projevili zájem už o jeden pozemek a jeden dům (u toho dokonce zaplatili už zálohu realitce), asi to tak ale mělo být, že jsme nakonec skončili v dědince nejen nedaleko Brna, ale taky kousek od dálnice, což se při mých cestách za fotografováním skvěle hodilo.

Bylo to samozřejmě i pár kompromisů, původně jsme nechtěli řadový dům a i ten pozemek by se nám líbil širší… Po letech jsme taky zjistili, že původně zamýšlená rekonstrukce by vyšla finančně podstatně hůř, než stavba nového domu, která nás vlastně teprve čeká. Tak zatím promýšlíme, projektujeme, šetříme a u toho zvelebujeme zahrádku a taky se docela rozrůstáme o malé človíčky, co tu žijí s námi 🙂

V našem malém domečku bydlíme od listopadu 2011. Před nastěhováním jsme ještě narychlo dělali nové topení, rozvody vody a koupelnu, aby se nám tu dobře žilo. A rozhodně výběru lokality nelitujeme – obec vzkvétá, rozvíjí se, buduje. Je tu rybník, spousta hřišť i hernička pro nejmenší. Rodiče to k nám mají blízko – i my k nim – což se skvěle hodí, zvlášť teď s dětmi.

Zahrada je rozdělená na dvě části – z kuchyňského okna vidíme tu menší, před stodolou. Než jsme se nastěhovali, byly v této části záhonky a za stodolou už jen slepice a sad. Protože jsme chtěli mít větší odpočinkovou zónu, záhonky nahradil trávník a za stodolou nastala velká proměna. Možná se k ní ještě v budoucnu někdy vrátím a vylovím staré fotky, protože se to tu změnilo k nepoznání. Směrem k sousedům jsme hned první rok vysázeli živé ploty z habrů (ten kratší nakonec nahradil jilm, protože se tam habrům nedařilo).

V zahradě chyběly peckoviny, takže první roky jsme vysazovali především broskvoně, třešně a meruňky. Z těch byla letos první úroda – mňam!

S příchodem dětí jsme odpočinkovou zónu před stodolou začali doplňovat – přibyla skluzavka, trampolína i pískoviště. Na vše je krásně vidět z okna, takže když se dcera v létě rozhodla, že půjde na pískoviště, mohla klidně sama již ve dvou letech.

Jediná nevýhoda rozdělení zahrad je ta, že při práci nad stodolou to Aďu se mnou občas přestane bavit a svévolně tento prostor opouští 😀 Což by nevadilo, kdybych na ni potom viděla a byla v klidu, že si hraje třeba na pískovišti, ale pod stodolu ze zahrady prostě vidět není a slyšet také příliš ne.

Takže jsme začali letos budovat nějaké ty „dětské prvky“ i na zahradu – o tom největším „poreferuju“ hned v příštím článku. Na příští rok jsou v plánu ještě i nějaká houpadla a houpačky na stromy, tak snad to tam holky se mnou bude bavit trochu déle 🙂 Adélka zas bude o rok starší, tak třeba už bude chtít i vlastní záhonek… V létě to pak jistí vodní hrátky.

Tak doufám, že jsem z našeho království na nic nezapomněla a loučím se s vámi fotkami ryze zahradními. Snažíme se o co největší samozásobitelství zeleninou i ovocem v sezóně, časem to snad půjde i mimo ni. Důležitá je pro mě permakultura a tudíž i zahradničení bez chemie (eko, bio…). Jaké jsou plány pro příští rok se také pokusím sepsat v nekterém z budoucích článků… Člověk se při pohledu na ty fotky těší na jaro už teď 🙂

Skleník není nutnost, ale na prodloužení sezóny i předpěstování se hodí – letos první rok 🙂
Záhony děláme systémem vrstvení materiálů – ten je hlavně pod zemí. Některé mají nízký rám
Na většině záhonů není ani poznat, jaké výkopové práce za nimi vězí 🙂
Sběr dešťovky je nezbytnost
Miluju koňský hnůj – tady je už částečně zkompostovaný
Jeden komentář Přidat své

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *