Sníh – aspoň na chvilku

Sýkorek je tu spousta celou zimu

Letošní zima u nás nebyla na sníh zrovna bohatá. Největší mrazy byly bohužel bez sněhové pokrývky, což je škoda. Jednak to není dobré pro rostliny, druhak se nedá sáňkovat, sněhulákovat ani nic dalšího.

Jinovatka a holomrazy, to je symbol letošní zimy

Proto jakmile byl sněhový poprašek, vyrazili jsme sáňkovat alespoň na dvůr.

A když později napadlo sněhu trochu víc, neváhala jsem a jala se stavět iglů i sněhuláka. To se moc líbilo i Šárce, která to nejdřív pozorovala z kočárku, ale chtěla to ouzkoušet i na „vlastní kůži“.

Adélka mi se svážením sněhu na hromadu nadšeně pomáhala, bylo to super! Ani nebyla nějaká velká zima – jak vidíte na fotkách, zahřály jsme se při práci dost, tak jsem nakonec nelitovala, že jsem ji nenutila do bundy (kterou nechtěla).

Na to, kolik bylo sněhu, se nám iglů povedlo nadmíru, řekla bych 🙂 Adi se líbilo moc.

 

Sněhuláky nějak neumím. Teda ne takovou tou klasickou cestou – uválet koule. Na to nemám trpělivost, většinou ho uplácám, jak to zrovna vyjde.

Šálu mu vybrala Adélka 😀 Na sáňkách to bavilo hlavně Šárku, ta by vydržela jezdit pořád.

Jsem hrozně ráda, že jsme vydrželi skoro celou zimu zdraví – krom kratší slabosti s horečkou v půlce prosince nás čekalo to pravé marodění až teď v únoru. Zato stálo za to – lehly jsme všechny tři, nejdřív já s Aďou a pak i Šárka. Už pomalu (po dvou týdnech) dochrchláváme, tak snad už bude brzy líp.

Venku už je teď vcelku teplo a bláto, tak je to skoro taková zimní vzpomínka. Ale já nedoufám, že by už přišlo jaro. Možná spíš doufám, že se to ještě umoudří – přeci jen let, kdy jaro přišlo brzy, a pak v dubnu nebo květnu vše pomrzlo, těch už tu bylo dost. A mně osobně se víc líbil loňský rok hojnosti ovoce na stromech a keřích. Takže – nemusí mrznout, ale prosím, ne patnáct stupňů v únoru! 🙂

Jupíííííííííííííííííííí! 🙂

Možná to tak z předchozích řádků nezní, ale na jaro a teplo už se opravdu těším. Čeká nás ale ještě jedna zimní vzpomínka, i když se nakonec hory letos nekonaly, ač jsem o tom tak trošku přemýšlela. O tom ale víc zase příště. Mimochodem, taky vás ty miminkovské nadšené obličeje vždycky rozveselí a zvednou náladu? Tak tady jich pár mám 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *