V Olešné na bruslích

Když už se nekonaly ty hory, vyrazili jsme alespoň za rodinou na Vysočinu. Olešná je vesnička nedaleko Havlíčkova Brodu. V době naší návštěvy, koncem ledna, měli narozdíl od nás sníh. A taky led na rybníku!

Šárka přibližně od začátku ledna zvládá odpolední spánek v kočárku. Je to velké ulehčení oproti nosítku, ze kterého nešla po usnutí odložit

Původně jsem plánovala vzít s sebou i sáňky. Už tak jsme ale měli plný kufr – a to jsme jeli jen na jednodenní návštěvu… V zimě je to balení šílené, stačí dvě kombinézy pro holky a je plná taška.

K tomu člověk musí vzít látkové plenky (a s počtem já rozhodně nešetřím – už se nám bohatá výletní zásoba několikrát vyplatila), věci na převlečení dovnitř i ven „co by kdyby“, taky svačinu do auta, nějaké to čtení… Už je potřeba myslet na to, že Adélku po cestě nezabaví pouštění písniček od Fíhy (zvlášť, když tam zapomeneme třeba Kabáty, a ona při snaze o změnu CD prohlásí, že tam chce „toho pána“ nechat :D), sváča a knížka to naštěstí jistí.

To čekání…

Máme štěstí, že obě holky už odmala cestují rády, stačilo jen vychytat časy cestování a večer jim vzadu rožnout světýlko (Šárce třeba kolem půl roku vadilo, když jsme jeli domů až večer, kdy už byla zvyklá být pořád v náruči a tulit se u prsa).

Abych ale neodbočila od výletu jako takového, Adélka měla velký zážitek i bez sáněk. Poprvé totiž stála na bruslích! Na půjčení si musela chvíli počkat, ale alespoň se jí prodloužilo to těšení, které bylo možná nakonec i lepší, než jízda samotná.

Aďa totiž tak nějak čekala, že to bude hned jezdit samo, i když jsem se ji snažila připravit na to, že to chce cvik.

Ale přesto, že nejezdila nějak dlouho, museli jsme po návratu domů brusle pořídit, kupodivu jsme sehnali pro Aďi i pro tátu brusle v místním bazaru za pár korun, takže byli pak spolu několikrát na místním kluzišti. Já se snad odhodlám příští rok, brusle mám na půdě 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *