Loňské zahradní pokusy – ty méně úspěšné

Než naplno propukne jaro, člověk přemýšlí a dává dohromady, co loni zkoušel, co bylo úspěšné a co ne. Já jsem v hlavě začala věcmi neúspěšnými, abych neopakovala stejné chyby (nebo prostě něco, co u nás nejde/nevyšlo).

Nutno podotknout, že loňský rok byl opravdu hodně suchý, zato úroda (hlavně ovoce) byla veliká. Ze škůdců se hodně dařilo dřepčíkovi, takže nebyla žádná úroda ředkvičkových lusků (nebylo ani na schování na semena!), nebyla brokolice ani kadeřávek. Prostě to všechno sežrali, i když jsem se snažila přikrývat tunely s textilií, i když jsem se snažila je často kropit. Smlsli si i na lichořeřišnici (té se tu ale fakt nedaří, vždycky ji něco zlikviduje, převážně mšice – a já ji mám tak ráda!).

Z věcí, u kterých si zpětně skoro až klepu na čelo, co jsem to zkoušela, jednoznačně vítězí lilek. S Šárkou, která se narodila koncem února, jsem se piplala se sazeničkami, které jsem v našem malém domečku skoro neměla kam dát, aby posléze lilky ve skleníku skoro nevyrostly… A aby plody posloužily jako domečky pro škvory 😀 Přidává tomu ještě fakt, že lilky doma vůbec nejíme… Svádím to na těhotenské hormony (semena jsem objednávala tuším v osmém měsíci) a na to, že jsme měli skleník první rok 🙂 Bylo přeci potřeba jej řádně vyzkoušet!

Rostlinka je to zajímavá, ale znovu do ní fakt nepůjdu. Letos jsem nevysévala ani celer, ten je ze semínek fakt „piplačka“. Pěstuju ráda řapíkatý, hodí se do vývaru i na spoustu jiného zpracování. Tak možná koupím až hotové sazenice, uvidíme. Loni jsme se tu ale skoro nemohli pohybovat, tak se nažím omezit v tom, co je potřeba předpěstovat.

Celery loni stejně nevyšly. První rok jsem měla k dispozici vyvýšené záhony (respektive ohraničené dřevem, nejsou nijak vysoké, i když princip založení je jako u vysokých – jen jsou vrstvy pod povrchem a ne nad ním), a tak došlo na různá testování. Bohužel tedy zrovna v hodně suchém roce. Každopádně už vím, že celery opravdu nebudu dávat ke kraji záhonu. I přes sběr dešťovky a přečerpávání spodních sudů nahoru na zahradu prostě nebylo v létě čím zalívat.

Říjen 2018

Rajčata kvůli tomu dříve odešla (i když těm „pomohl“ i jediný zářijový noční mrazík – jinak bychom je měli snad ještě v listopadu, tak jako ty ve skleníku). Ale zpět k celerům – měla jsem jich pár vysazených v polostínu v normálním záhonu, většina ale byla u rajčat. Z těch nebylo vůbec nic, protože jsme je měli na kraji vyvýšeného záhonu. Nevím, kolik viny na tom nesl kraj jako takový a kolik rajčata, ale zkoušet to už znovu nebudu (ani pod rajčata a ani ten kraj). Na fotografii jsou na tom levém záhonu (vpravo jen mulč), tady ještě zelené… 🙂

Červen 2018

Další testování proběhlo u brambor. Při tom ohlédnutí za loňským rokem se až divím, kolik nových věcí jsme vlastně stihli vyzkoušet. I brambory byly pro nás nové (tedy v klasickém hrůbkovém stylu – dřív jsme zkoušeli pěstovat ve slámě a posekané trávě nebo v kruhu nad sebou, obojí bez úspěchu). Musím říct, že je to fakt radost, mít vlastní brambory. Každopádně jsem si na FB Permakultura (z kterého docela dost čerpám inspiraci) přečetla, že někdo využil ořešákové listí přímo k bramborám, a protože ho mívám dost i od sousedů, říkala jsem si, že to na jednom řádku vyzkouším. Už v průběhu sezóny bylo vidět, že je tento řádek o dost slabší a výnos byl také podstatně nižší. Takže toto se opravdu neosvědčilo.

Hrášek, rajče Stupické polní rané a za tím několik řádků brambor

Cestičky u vyvýšených záhonů jsou pro údržbu lepší travnaté, ale na průjezd sekačkou musí být poměrně široké. Což zabírá docela dost místa. Neosvědčilo se tedy nechat ty užší cestičky jen tak, to budu muset ještě pořešit – líbí se mi způsob pana Svobody popisovaný v knize Zelenina z ekozahrady s kartony, slaměným hnojem a štěpkou. Jestli to ale ještě letos stihnu někde vyzkoušet, to teda neslibuju 🙂 Loni se nám bohužel vůbec nepovedlo je udržovat, a tak ze záhonů „blíž u sebe“ byla dost džungle:

Duben 2018

Tedy, ona to džungle de facto být má (zvlášť, když se člověk snaží o výhodné kombinování rostlin), ale po cestičce bych chtěla mít možnost projít… 🙂

Co se mi teda neosvědčilo vůbec jakožto doporučovaná kombinace, to byla mrkev u rajčat. Ani kopr mi u rajčat moc nešel – ale ten mi loni nešel příliš nikde. A já jej tak potřebuju! Snad to tento rok bude lepší, semen mám připravených dost.

A když vidím tuto fotografii, musím zmínit černou textilii. Nevím, jestli něco dělám špatně, ale k jahodám fakt nee. Nemůžou odnožovat, podrývají je hryzci a krtci (ti to celé nadzvedávají a v zimě mi takto vymrznul celý nový záhon) a ještě mi jahodníky obydlují mravenci.

V roce 2017 jsem poprvé zkoušela pěstovat meloun vodní, měla jsem jen pět sazenic. Z toho byl jeden meloun poživatelný, takže jsem si z něj schovala všechna semena. Výsev v roce 2018 ale nic moc, podstatně lepší byl nově zkoušený žlutý meloun. Kámen úrazu nastal po výsadbě – do černé textilie. Ojoj, to byla chyba! Tedy největší chyba byla ta, že jsem pod ní nechala suchý mulč z trávy, co záhon chránil před zaplevelením, než tam půjdou melouny. Pod fólií se zabydleli nějací hlodavci a při snaze o zalívání melounů jsem vždy akorát tak natrefila na nějakou jejich chodbu. Většina sazenic to nepřežila.

A to jsem si myslela, jaké nebudou mít krásné vyhřáté místečko u skleníku. No, třeba příště… 🙂 Vodní meloun je odrůda Sugar baby, žlutý Charentais.

Žluté melouny, pouze dvě sazenice – a jak se rozlezly (na fotografii níže jsou to ty vpravo s většími ne tak vykrojenými listy)

Nedařilo se ani řepě, ale to připisuji suchu. Jako poslední bych chtěla zmínit dva neúspěchy z dlouhodobějšího hlediska. Prvním z nich je pokus o začlenění černých malin mezi záhony a do místa, kudy se chodí. I když se je snažím vyvazovat a usměrňovat, jsou natolik pichlavé, že je fakt nepříjemné se kolem nich pohybovat. Plánuju přesun dozadu do zahrady, kam tolik nechodíme, snad jim nebudou vadit budoucí slepice 🙂

Druhým – nevím, jestli říci neúspěchem, záleží na tom, z jakého hlediska se na to díváme – řekněme ale, že pro nás to bylo šlápnutí vedle 🙂 Chtěli jsme živý plot, původně tam byly habry (podobně jako na druhé straně dvora), ale těm to tam nějak nešlo, tak jsme zkusili onen „kouzelný živý plot“, tedy jilm sibiřský. Teď to nestíháme stříhat! Takže – pokud chcete nechat zarůst nějaké místo a potřebujete to rychle, je tohle pravá volba. Přísun „rovné štěpky“ (tedy materiálu na štěpkování) je pak téměř neomezený. Ale já obecně mám raději, když se zahrada o sebe stará víceméně sama, takže neustálé stříhání je nevítaná dřina. Zlaté habry, i když jim fakt trvalo, než nám to tu zarostly.

Teda, a to jsem si říkala, jaký to bude vlastně krátký článek… Ale těch pokusů bylo loni tolik, že se holt nemohly přece povést všechny. Jsem zvědavá, co přinese tento rok. V zemi už je česnek a hrášek, ve skleníku v pařeništi salát, kedlubny a ředkvička. A taky špenát – začíná se rozrůstat i ten vysévaný na podzim 🙂

 

2 komentáře Přidat své
  1. Na textilii pod jahodama si stěžuje víc lidí.. Já dávám slámu a paráda. Naprosto mi to vyhovuje, jahody jsou čisté, nehnijí a plevelu se díky té slámě moc nedaří. 🙂
    A s tou lichořešnicí to je těžké- často se používá právě jako lákadlo na mšice, aby daly ostatním rostlinám pokoj.😀 Zkus postřik z tabáku nebo kopřiv (to je i výborné hnojivo), používám už 3 roky a problém se škůdci nemám. 🙂

    1. Slámu zkouším letos – loni jsem ještě dávala vyhrabanou suchou trávu, co mi dali sousedi (já ji nevyhrabávám, na to není čas ani chuť :D) – tady je vidět na tom nejbližším dlouhém záhonu:
      http://www.zuzumama.cz/wp-content/uploads/2019/03/IMG_4307.jpg
      Je pravda, že tam, kam jsem ji dala, mi ty jahody alespoň neuschnuly. Letos byl s vodou fakt špatný rok, nebylo ani čím zalívat, až na podzim se podařilo nasbírat nějakou dešťovku (a ještěže tak – mohla jsem alespoň zalít přesazené ostružiníky). Tak letos zkusím tu slámu, tu mám zas od jiných sousedů, jen doufám, že mi moc nevysemení… 😀
      S tou lichořeřišnicí je to pravda, ale já mám ráda samozásobitelství semeny – a takto mi ta lichořeřišnice sotva vykvete, natož aby došla do stadia, kdy má semena 😀 Je na ni pak smutný pohled, možná ten postřik z kopřiv zkusím, těch je tu víc než dost (dělávám občas i jíchu :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *