Výlet do zoo Zlín – Lešná

Mám rozpracovaných hned několik článků, ale než se pustím do jejich dokončení, rozhodla jsem se sem vložit takovou foto – vzpomínku na příjemný výlet. Vloni v červenci jsme spolu s kamarády vyrazili do zoo (ano, fakt se to prý správně píše takto s malými písmeny, také mě to překvapilo), konkrétně do té u Zlína (zoo Lešná). Je to moje oblíbená zoologická zahrada již z dětských let, kdy jsme sem vyráželi v rámci mých letních prázdnin u sestřenice a bratrance.

Od té doby se dost rozrostla a v současnosti se buduje její další část – Karibuni. Údajně nejrozsáhlejší projekt zlínské zoo v celé historii – vznikne ne nově získaných pozemcích o ploše 21 hektarů. Chystají se safari trucky i vodní trasa, unikátní soubor expozic. Ještě to potrvá, teprve je v procesu první etapa a údajně bude dokončená až v roce 2021. Jsem na tento velkolepý plán opravdu zvědavá, tak snad se ho dočkám ještě s dětmi, které budou chtít jet se mnou 🙂

Již teď je zoo opravdu rozsáhlá, a tak jsme ji ani neprošli celou. Kvůli parkování jsme se rozhodli vejít bočním vchodem (vchod 2) a zamířili pak rovnou směr Afrika (s malým zdržením u fontánek a následně prolízaček a wc).

Tam si Aďa trochu namočila boty, takže bylo jasné, že už je neobuje… Naštěstí nebyla jediná, boty si sundala i kamarádčina o rok starší Tea, tak jsem si alespoň nepřipadala jako „exot“.

Adélka skutečně vydržela bez bot celý výlet a já jí je ani nenutila. I když na některých cestách jsem se fakt divila, že je nechce.

Žirafy v Africe přešla Aďa nějak bez většího zájmu, víc ji zajímaly bubny o kus dál.

Já byla u žiraf ráda, že se táhnu s teleobjektivem, což je nakonec poznat na všech fotkách. Pořád ale ještě úplně nevím, jestli to za to stálo. Chtělo by to nějaký kompromis, něco mezi mým „seťáčkem“ a tím obřím „teletem“ 😀

Hyeny i chvíli pózovaly, asi proto, že byly za křovím.

Chvíli jsme čekali na surikaty, na ty byla Adélka docela zvědavá – má o nich knížku. Ale zahlédli jsme je jen v dálce ve stínu, než se přesunuly jinam.

Opice – ty se líbily snad nejvíc. Asi proto, jaká byla u nich „pozorovatelna“; a také byly zrovna aktivní. Celá opičí rodinka. Na chvíli se opice zastavily na kládách…

…napily se…

…a následně vyšplhaly na strom, na kterém se i různě houpaly. Tady jsme se opravdu zdrželi a bylo těžké nalákat holky dál. Nejsem člověk, který by musel „honem honem“ projít celou zoo, jen aby to stihnul, to určitě ne, takže tempo prostě víceméně určovaly děti. Přece je nebudu tahat odněkud, kde se jim líbí.

Naše „bosonožkyně“ si ale nakonec daly říct, a tak jsme se vydali vstříc novým dobrodružstvím.

Ke kamenům…

… i želvám. A že ta želva teda byla!

Následoval přesun, stále z kopce, ke slonům.

Ti mají aktuálně výběh poněkud maličký, tak se už na rozšíření určitě taky těší.

Koridor do nové části je již připraven.

 

Krásná chvilka kontaktu a blízkosti nastala cestou od čápů…

…ale trvala opravdu jen tu chvilku 🙂

Lev se ani nehnul. Zaznamenali jsme informaci, že se snad budou zrovna krmit, nakonec to ale byla jen přednáška, takže pro nás vcelku zbytečné zdržení a čekání.

Už budou krmit toho lva? Nebudou, Adélko, nakonec asi nebudou…

Zmrzlina (jak jinak než „šmoulová“) náladu spravila.

Po nosorožci byl čas na svačinku, hlavně pro malou Šárku (tehdy čtyřměsíční).

Táta s Adélkou šli v mezičase dál, za velbloudy a medvědy. Skončili místo toho na síti 😀

Po svačince bylo veseleji, a tak byla nálada i na ksichtíky 😀

Pandu (teda spíš takovou malou pandičku) se mi opět podařilo zachytit jen díky „teleti“. Možná to za to nakonec stálo, táhnout ho s sebou. Co myslíte? 🙂

V době kojení stihli táta s Adélkou oběhnout i plameňáky a další vodní ptactvo, tak tu mám jen pelikány.

Ti mi to ale vynahradili i nějakou tou „akcí“ 🙂

Pak jsem si dala Šárku do šátku a tlačila prázdnou autosedačku, kterou jsme měli píchnutou na podvozku od kočárku (super vynález, ale vhodnější na kratší výlety, tady by to chtělo už spíš kočárek – i když Šárka byla zrovna v období, kdy v korbě už moc nevydržela a ještě neseděla, takže sporťák nepřipadal v úvahu).

Prošla jsem si díky tomu i krásnou asijskou zahrádku.

Táta s Aďou to vzali zkratkou.

Po Asii na kopec a z kopce, čekala nás Austrálie. Tedy vlastně jen její část (klokani), protože potom jsme zakempili na prolízačkách a v restauraci (taky poté, co se nám nepodařilo uondat Adélku ke spánku v zapůjčeném kočárku).

Během prolézání a jezení se přihnal déšť. I bez něj jsme ale usoudili, že už jsme dostatečně „uťapaní“ a že i dětem už to bohatě stačí, a tak to vezmeme vláčkem zpátky.

Už tak unavená Adélka se na prolízačkách vyřádila do aleluja. Bez těch bot je krásně vidět práce nohou 🙂

Déšť nás zahnal do vláčku, ale než přejel až zpátky ke vchodu 2, bylo po něm. A tak jsme neměli nic proti, když se holky rozhodly, že se trochu osvěží u fontánek.

Naštěstí bylo krásně teploučko, a tak se nám tam Aďa nakonec i celá vykoupala spolu s ostatními dětmi 😀 Výlet to byl moc fajn – příště nás čeká zbytek Austrálie, Amerika a taky okolí zámku. Já se těším na lachtany a tučňáky!

Jeden komentář Přidat své
  1. Pokud uvažuješ o objektivu, který bude mít delší ohnisko, ale ne tolik jako telátko, tak zkus mrknout na sigmu art 135 mm. Ty fotky co z toho lezou (ostatně jako z každé artové sigmy) jsou prostě úžasný. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *